úkon
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | úkon | úkony |
| genetive | úkonu | úkonů |
| dative | úkonu | úkonům |
| accusative | úkon | úkony |
| vocative | úkone | úkony |
| locative | úkonu | úkonech |
| instrumental | úkonem | úkony |
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | úkon | úkony |
| genetive | úkonu | úkonů |
| dative | úkonu | úkonům |
| accusative | úkon | úkony |
| vocative | úkone | úkony |
| locative | úkonu | úkonech |
| instrumental | úkonem | úkony |