Czech
bobík
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | bobík | bobíky |
| genetive | bobíku | bobíků |
| dative | bobíku | bobíkům |
| accusative | bobík | bobíky |
| vocative | bobíku | bobíky |
| locative | bobíku | bobících; bobíkách |
| instrumental | bobíkem | bobíky |
Meaning 1
osobní strážce; člen ochranky
Synonyms:
bodyguard (meaning 1)
Example sentences:
Dodržováno to běžně není, pokud bobík neshledá situaci takovou, že se dějí protiprávní věci, pak zasahuje.
Meaning 2
příslušník policie
Synonyms:
policista (meaning 1)
Example sentences:
Bylo to nejspíš tím, že jsem v jezdecké přilbě vypadal jako typický anglický bobík.