Czech
osvědčení
noun (neutrum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | osvědčení | osvědčení |
| genetive | osvědčení | osvědčení |
| dative | osvědčení | osvědčením |
| accusative | osvědčení | osvědčení |
| vocative | osvědčení | osvědčení |
| locative | osvědčení | osvědčeních |
| instrumental | osvědčením | osvědčeními |
Meaning 1
úřední listina, která něco potvrzuje
Synonyms:
doklad (meaning 1)
doklad (meaning 2)
dokument (meaning 1)
dokument (meaning 2)
potvrzení (meaning 1)
průkaz (meaning 1)
Example sentences:
Účastník studia, který úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku, obdrží osvědčení o výsledku studia a stane se vyšším soudním úředníkem.
Společnost je držitelem řady oprávnění a osvědčení pro dodávky, montáže a servisní činnost v celém rozsahu svého podnikání.
Veterány jsou auta vyrobená před rokem 1952 nebo automobily, které mají speciální osvědčení pro veterány.