Czech
obruč
noun (femininum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | obruč | obruče |
| genetive | obruče | obručí |
| dative | obruči | obručím |
| accusative | obruč | obruče |
| vocative | obruči | obruče |
| locative | obruči | obručích |
| instrumental | obručí | obručemi |
Meaning 1
kruhový pás k zpevňování
Example sentences:
Bečvář hotovil objemnější nádoby z tvrdého dubového dřeva, které pobíjel železnými obručemi.
Meaning 2
předmět okrouhlého tvaru (náčiní ke hře ap.)
Synonyms:
kolo (meaning 4)
Example sentences:
Naši prarodiče jako malí honili obruč.
Už jako malá jsem točení s obručí ovládala.