Czech
čin
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | čin | činy |
| genetive | činu | činů |
| dative | činu | činům |
| accusative | čin | činy |
| vocative | čine | činy |
| locative | činu | činech |
| instrumental | činem | činy |
❝
Meaning 1
co je vykonáno
Synonyms:
akt (meaning 1)
jednání (meaning 1)
skutek (meaning 1)
Example sentences:
❝Odpouštění není slabost ani úkol sebeobětování, ale hrdinský čin, který osvobozuje k radosti.
❝Prezident soudcovské unie navrhuje, aby se neproblematické rozvody řešily nikoli soudním rozhodnutím, ale úředním činem na matrice.
❝V odůvodnění rozsudku je argumentováno tím, že se tento trestný čin stal již před jedenácti lety.
❝Od slov k činům je ale v tomto případě třeba urazit hodně dlouhý kus cesty.