čeština
obruč
podstatné jméno (ženský rod)
| jednotné číslo | množné číslo | |
|---|---|---|
| 1. pád | obruč | obruče |
| 2. pád | obruče | obručí |
| 3. pád | obruči | obručím |
| 4. pád | obruč | obruče |
| 5. pád | obruči | obruče |
| 6. pád | obruči | obručích |
| 7. pád | obručí | obručemi |
Význam 1
kruhový pás k zpevňování
Příklady:
Bečvář hotovil objemnější nádoby z tvrdého dubového dřeva, které pobíjel železnými obručemi.
Význam 2
předmět okrouhlého tvaru (náčiní ke hře ap.)
Synonyma:
kolo (význam 4)
Příklady:
Naši prarodiče jako malí honili obruč.
Už jako malá jsem točení s obručí ovládala.