náhradník
Nomen (der)
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| Nominative | náhradník | náhradníci |
| Akkusativ | náhradníka | náhradníků |
| Dativ | náhradníkovi; náhradníku | náhradníkům |
| Genitiv | náhradníka | náhradníky |
| Vokativ | náhradníku | náhradníci |
| Lokativ | náhradníkovi; náhradníku | náhradnících |
| Instrumentalis | náhradníkem | náhradníky |
❝
Bedeutung 1
osoba určená nebo připravená nahradit, zastoupit někoho
Synonyme:
zástupce (Einzelheite 1)
Beispielsätze:
❝Delegáta zastoupil náhradník.
❝Mužstvo nastoupilo s několika náhradníky.