Czech
dovolit
verb (dokonavý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1. person | dovolím | dovolíme |
| 2. person | dovolíš | dovolíte |
| 3. person | dovolí | dovolí |
| imperative | dovol | dovolte |
| participle active | dovolil | |
| participle pasive | dovolen | |
| Präsenspartizip masculine | dovoliv | dovolivše |
| Präsenspartizip feminine, neuter | dovolivši | |
| verbal substantive | dovolení | |
Meaning 1
dát svolení, souhlas
Synonyms:
připustit (meaning 1)
dát (meaning 3)
povolit (meaning 2)
Example sentences:
Přesto se otec dvou dětí po necelém měsíci hlásí do boje, pokud mu to lékaři dovolí.
Dovolte otázku, když si jdete koupit rohlík, prověřujete předtím sociální program pekárny, která je jeho dodavatelem?
Dokonce nám počasí dovolí i posedět u ohně, jen je ukrutná zima.
Dovolte, co je to ten oheň?