Czech
důvěrník
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | důvěrník | důvěrníci |
| genetive | důvěrníka | důvěrníků |
| dative | důvěrníkovi; důvěrníku | důvěrníkům |
| accusative | důvěrníka | důvěrníky |
| vocative | důvěrníku | důvěrníci |
| locative | důvěrníkovi; důvěrníku | důvěrnících |
| instrumental | důvěrníkem | důvěrníky |
Meaning 2
člověk, k němuž máme důvěru, jemuž svěřujeme důvěrné věci
Example sentences:
Po dlouhých diskuzích se svými blízkými důvěrníky královna rozdělila zemi a stanovila hranice Iberie.
V témže roce se seznámil s Hermannem Göringem a stal se jeho blízkým důvěrníkem.
No public translations in this meaning available.