Czech
obyvatel
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | obyvatel | obyvatelé |
| genetive | obyvatele | obyvatel; obyvatelů |
| dative | obyvateli; obyvatelovi | obyvatelům |
| accusative | obyvatele | obyvatele |
| vocative | obyvateli | obyvatelé |
| locative | obyvateli; obyvatelovi | obyvatelích |
| instrumental | obyvatelem | obyvateli |
Meaning 1
kdo někde žije, bydlí
Example sentences:
Překvapení obyvatelé domu v Družstevní ulici v Rokycanech ohlásili na městskou policii, že viděli neznámého hada.
Za deset let bude možná každý desátý obyvatel Česka cizinec.
Zrušení poddanství uvolnilo pohyb obyvatel a město rychle rostlo přílivem lidí z okolí.