Tschechisch
právo
Nomen (das)
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| Nominative | právo | práva |
| Akkusativ | práva | práv |
| Dativ | právu | právům |
| Genitiv | právo | práva |
| Vokativ | právo | práva |
| Lokativ | právu | právech |
| Instrumentalis | právem | právy |
Bedeutung 1
soubor obecně závazných norem stanovených státem; jejich uplatnění
Synonyme:
moc (Einzelheite 4)
Beispielsätze:
Občanské právo hmotné tvoří soubor právních pravidel, které vymezují například osobní a majetkový statut subjektů (osob) nebo upravují základní vlastnické poměry ve společnosti.
Heydrich okamžitě vyhlásil stanné právo – tímto začala jeho zastrašovací politika.
Mezinárodní právo dává přepadené posádce právo bránit se v souladu s právem státu vlajky, pod níž se plaví.
Bedeutung 2
oprávnění, nárok opřený o zákonná ustanovení, popř. odůvodněný zvyklostmi
Synonyme:
nárok (Einzelheite 1)
Beispielsätze:
Generální ředitel nebo osoba, která jej zastupuje, se zasedání výboru účastní bez hlasovacího práva.
Autorovy internetové stránky, ze kterých jsou dva z citovaných textů, svědčí o jeho mnohostranné angažovanosti ve věci lidských práv.
Vy jste pro něj cizí náboženství a máte stejná práva jako buddhisti, muslimové nebo židé.