Czech
příkaz
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | příkaz | příkazy |
| genetive | příkazu | příkazů |
| dative | příkazu | příkazům |
| accusative | příkaz | příkazy |
| vocative | příkaze | příkazy |
| locative | příkaze; příkazu | příkazech |
| instrumental | příkazem | příkazy |
Meaning 1
autoritativní výzva k vykonání něčeho
Synonyms:
nařízení (meaning 1)
pokyn (meaning 2)
rozkaz (meaning 1)
direktiva
dispozice
instrukce
nařídit
nařízení
návod 1
pokyn
poroučet
poručit
předpis
přikázat
příkaz
rozkaz
směrnice
Example sentences:
V sousedních obcích se vyskytla udání na některé občany, kteří neplnili příkazy úřadu.
Provize může být uhrazena bankovním převodem nebo příkazem k inkasu.
Nikdo nechtěl, ale příkaz přišel od vedení.
Takřka výhradně se jednalo o otrokyně dovážené z byzantských zemí, které tančily nedobrovolně, na příkaz svého pána.
Meaning 2
informatics
část programu, která mění stav programu (hodnoty proměnných, obsahy vstupních a výstupních dat)
Example sentences:
Příkaz if je jedním z příkazů pro větvení programu.