Czech
rytíř
noun (masculinum)
Grammar details: mužský rod
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | rytíř | rytíři; rytířové |
| genetive | rytíře | rytířů |
| dative | rytíři; rytířovi | rytířům |
| accusative | rytíře | rytíře |
| vocative | rytíři | rytíři; rytířové |
| locative | rytíři; rytířovi | rytířích |
| instrumental | rytířem | rytíři |
Style details: rytíř bez bázně a hany (statečný a dokonalý muž);
Meaning 1
feud. šlechtic pasováním zavázaný k urč. povinnostem
Meaning 2
příslušník nižší šlechty
Meaning 3
příslušník někt. bojovného círk. řádu
Meaning 4
nositel urč. stupně někt. řádu, vyznamenání
Synonyms:
vyznamenání
Meaning 5
ušlechtilý, velkomyslný muž, kavalír 1
Synonyms:
kavalír 1
Meaning 6
dvorný muž; společník dámy při zábavě, kavalír 2
Synonyms:
kavalír 2