Czech
učitel
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | učitel | učitelé |
| genetive | učitele | učitelů |
| dative | učiteli; učitelovi | učitelům |
| accusative | učitele | učitele |
| vocative | učiteli | učitelé |
| locative | učiteli; učitelovi | učitelích |
| instrumental | učitelem | učiteli |
Meaning 1
kdo koná vzdělávací činnost jako povolání
Example sentences:
Odchod žáka je možný pouze tehdy, předloží-li žák třídnímu učiteli písemnou žádost o uvolnění podepsanou rodiči.
Přestěhoval se do Prahy, kde pracoval mimo jiné jako učitel na Státní jazykové škole v Ládví.
Meaning 2
kdo výchovně působí
Example sentences:
Pavel měl svého duchovního učitele, který se záhy stal i duchovním učitelem Járovým, a jednoho dne si tento učitel vybral za žáka i mě.