Tschechisch
dovolit
Verb (perfektiv)
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| 1. Person | dovolím | dovolíme |
| 2. Person | dovolíš | dovolíte |
| 3. Person | dovolí | dovolí |
| Imperativ | dovol | dovolte |
| Partizip aktiv | dovolil | |
| Partizip passiv | dovolen | |
| Transgressiv masculinum | dovoliv | dovolivše |
| Transgressiv femininum und neutrum | dovolivši | |
| Verbalsubstantiv | dovolení | |
Bedeutung 1
dát svolení, souhlas
Synonyme:
připustit (Einzelheite 1)
dát (Einzelheite 3)
povolit (Einzelheite 2)
Beispielsätze:
Přesto se otec dvou dětí po necelém měsíci hlásí do boje, pokud mu to lékaři dovolí.
Dovolte otázku, když si jdete koupit rohlík, prověřujete předtím sociální program pekárny, která je jeho dodavatelem?
Dokonce nám počasí dovolí i posedět u ohně, jen je ukrutná zima.
Dovolte, co je to ten oheň?