Czech
právo
noun (neutrum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | právo | práva |
| genetive | práva | práv |
| dative | právu | právům |
| accusative | právo | práva |
| vocative | právo | práva |
| locative | právu | právech |
| instrumental | právem | právy |
Meaning 1
soubor obecně závazných norem stanovených státem; jejich uplatnění
Synonyms:
moc (meaning 4)
Example sentences:
Občanské právo hmotné tvoří soubor právních pravidel, které vymezují například osobní a majetkový statut subjektů (osob) nebo upravují základní vlastnické poměry ve společnosti.
Heydrich okamžitě vyhlásil stanné právo – tímto začala jeho zastrašovací politika.
Mezinárodní právo dává přepadené posádce právo bránit se v souladu s právem státu vlajky, pod níž se plaví.
No public translations in this meaning available.
Meaning 2
oprávnění, nárok opřený o zákonná ustanovení, popř. odůvodněný zvyklostmi
Synonyms:
nárok (meaning 1)
Example sentences:
Generální ředitel nebo osoba, která jej zastupuje, se zasedání výboru účastní bez hlasovacího práva.
Autorovy internetové stránky, ze kterých jsou dva z citovaných textů, svědčí o jeho mnohostranné angažovanosti ve věci lidských práv.
Vy jste pro něj cizí náboženství a máte stejná práva jako buddhisti, muslimové nebo židé.