Tschechisch
umět
Verb (imperfektiv)
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| 1. Person | umím | umíme |
| 2. Person | umíš | umíte |
| 3. Person | umí | umějí; umí |
| Imperativ | uměj | umějte |
| Partizip aktiv | uměl | |
| Transgressiv masculinum | uměje | umějíce |
| Transgressiv femininum und neutrum | umějíc | |
| Verbalsubstantiv | umění | |
Bedeutung 1
mít dovednost, znalost, schopnost
Synonyme:
dovést (Einzelheite 3)
ovládat (Einzelheite 3)
znát (Einzelheite 3)
dokázat (Einzelheite 3)
Beispielsätze:
Zeptali se mě, co umím, jak znám auta, jestli umím anglicky.
Umíš jezdit na koních?
Tomáš mluvil tiše, klidně a uměl se ovládat.
Mám pověst někoho, kdo umí držet slovo.
Otec Nečas byl vzorným řeholníkem a uměl to s mládeží.