Tschechisch
soudit
Verb (imperfektiv)
Gram. Anmerkung: vid nedokonavý
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| 1. Person | soudím | soudíme |
| 2. Person | soudíš | soudíte |
| 3. Person | soudí | soudí |
| Imperativ | suď | suďte |
| Partizip aktiv | soudil | |
| Partizip passiv | souzen | |
| Transgressiv masculinum | soudě | soudíce |
| Transgressiv femininum und neutrum | soudíc | |
| Verbalsubstantiv | souzení | |
Styl. Anmerkung: bůh suď (i bůhsuď) (v platnosti částice) (vyj. nejistotu (o výsledku něčeho), nevědomost (o něčem ap.)); podle sebe soudím tebe (pořek.); ti dva jsou si souzeni (patří k sobě (jako manželé));
Bedeutung 1
řídit a rozsuzovat pře (v soudním procesu)
Beispielsätze:
soudit zločince
soudit nestranně, nespravedlivě
Bedeutung 2
vyslovovat úsudek, posuzovat, kritizovat
Synonyme:
kritizovat
posuzovat
Beispielsätze:
jiné soudí, sebe omlouvá
soudit přísně každý poklesek
Bedeutung 3
myslit (si) 5, usuzovat, vyvozovat závěr(y), předpokládat 1
Synonyme:
počítat (Einzelheite 6)
předpokládat 1
Beispielsätze:
co o něm soudíš?
podle příznaků soudím na chřipku
Bedeutung 4
určovat, přisuzovat (zpravidla trpný rod)
Synonyme:
přisuzovat
určovat
Beispielsätze:
co je komu souzeno, to ho nemine