Czech
umět
verb (nedokonavý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1. person | umím | umíme |
| 2. person | umíš | umíte |
| 3. person | umí | umějí; umí |
| imperative | uměj | umějte |
| participle active | uměl | |
| Präsenspartizip masculine | uměje | umějíce |
| Präsenspartizip feminine, neuter | umějíc | |
| verbal substantive | umění | |
❝
Meaning 1
mít dovednost, znalost, schopnost
Synonyms:
dovést (meaning 3)
ovládat (meaning 3)
znát (meaning 3)
dokázat (meaning 3)
Example sentences:
❝Zeptali se mě, co umím, jak znám auta, jestli umím anglicky.
❝Umíš jezdit na koních?
❝Tomáš mluvil tiše, klidně a uměl se ovládat.
❝Mám pověst někoho, kdo umí držet slovo.
❝Otec Nečas byl vzorným řeholníkem a uměl to s mládeží.