Czech
náhradník
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | náhradník | náhradníci |
| genetive | náhradníka | náhradníků |
| dative | náhradníkovi; náhradníku | náhradníkům |
| accusative | náhradníka | náhradníky |
| vocative | náhradníku | náhradníci |
| locative | náhradníkovi; náhradníku | náhradnících |
| instrumental | náhradníkem | náhradníky |
❝
Meaning 1
osoba určená nebo připravená nahradit, zastoupit někoho
Synonyms:
zástupce (meaning 1)
Example sentences:
❝Delegáta zastoupil náhradník.
❝Mužstvo nastoupilo s několika náhradníky.