čeština
soudit
sloveso (nedokonavé)
Gram. poznámka: vid nedokonavý
| jednotné číslo | množné číslo | |
|---|---|---|
| 1. osoba | soudím | soudíme |
| 2. osoba | soudíš | soudíte |
| 3. osoba | soudí | soudí |
| rozkazovací způsob | suď | suďte |
| příčestí činné | soudil | |
| příčestí trpné | souzen | |
| přechodník, m. | soudě | soudíce |
| přechodník, ž. + s. | soudíc | |
| verbální substantivum | souzení | |
Styl. poznámka: bůh suď (i bůhsuď) (v platnosti částice) (vyj. nejistotu (o výsledku něčeho), nevědomost (o něčem ap.)); podle sebe soudím tebe (pořek.); ti dva jsou si souzeni (patří k sobě (jako manželé));
Význam 1
řídit a rozsuzovat pře (v soudním procesu)
Příklady:
soudit zločince
soudit nestranně, nespravedlivě
Význam 2
vyslovovat úsudek, posuzovat, kritizovat
Synonyma:
kritizovat
posuzovat
Příklady:
jiné soudí, sebe omlouvá
soudit přísně každý poklesek
Význam 3
myslit (si) 5, usuzovat, vyvozovat závěr(y), předpokládat 1
Synonyma:
počítat (význam 6)
předpokládat 1
Příklady:
co o něm soudíš?
podle příznaků soudím na chřipku
Význam 4
určovat, přisuzovat (zpravidla trpný rod)
Synonyma:
přisuzovat
určovat
Příklady:
co je komu souzeno, to ho nemine