disciplína
[dy-]noun (femininum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | disciplína | disciplíny |
| genetive | disciplíny | disciplín |
| dative | disciplíně | disciplínám |
| accusative | disciplínu | disciplíny |
| vocative | disciplíno | disciplíny |
| locative | disciplíně | disciplínách |
| instrumental | disciplínou | disciplínami |
Meaning 1
vědomé podřízení vlastní vůle vůli vyšší (předpisům, povinnostem, zájmu nějakého celku apod.)
Synonyms:
kázeň (meaning 1)
Example sentences:
Byl na nás přísný, ve třídě si lehce udržoval disciplínu, současně své žáčky chápal a byla s ním legrace.
Meaning 2
(vědecký a sportovní) obor
Synonyms:
odvětví (meaning 1)
Example sentences:
Individuální soutěž obsahuje disciplínu 200 m volným způsobem podle pravidel plavecké federace.
Display in multilingual dictionary