Czech
hřebík
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | hřebík | hřebíky |
| genetive | hřebíku | hřebíků |
| dative | hřebíku | hřebíkům |
| accusative | hřebík | hřebíky |
| vocative | hřebíku | hřebíky |
| locative | hřebíku | hřebících |
| instrumental | hřebíkem | hřebíky |
Meaning 1
(kovový) tenký zašpičatělý kolíček s hlavičkou na druhém konci
Example sentences:
Když zatluču hřebík, tak zákonitě vždy vypadne, to má prostě dělat chlap.
Na řeznou plochu naneste souvislou vrstvu sadby a zaklopte odříznutým koláčem, který ke špalku přibijte hřebíkem.