Czech
opatrovník
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | opatrovník | opatrovníci |
| genetive | opatrovníka | opatrovníků |
| dative | opatrovníkovi; opatrovníku | opatrovníkům |
| accusative | opatrovníka | opatrovníky |
| vocative | opatrovníku | opatrovníci |
| locative | opatrovníkovi; opatrovníku | opatrovnících |
| instrumental | opatrovníkem | opatrovníky |
Meaning 1
law
zákonný zástupce občana, který je neschopen spravovat své věci nebo hájit svá práva
Example sentences:
Soudem stanovený opatrovník má povinnost se ošetřujícímu lékaři nebo sociální pracovnici prokázat soudním rozhodnutím o opatrovnictví.
Opatrovník jednal s úřady místo mentálně postiženého muže.