Czech
zub
noun (masculinum)
Grammar details: mužský rod
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | zub | zuby |
| genetive | zubu | zubů |
| dative | zubu | zubům |
| accusative | zub | zuby |
| vocative | zube | zuby |
| locative | zubu | zubech |
| instrumental | zubem | zuby |
Style details: darovanému koni na zuby nehleď (přísloví) (dary nelze přísně posuzovat); dát někomu do zubů (udeřit ho (do obličeje)); dělat, brousit si zuby na něco (mít na to chuť); (i na někoho) (chystat se na to (na něho)); držet jazyk za zuby (mlčet; zachovávat tajemství); mít někoho, něčeho plné zuby, až po zuby (mít (to)ho dost; nenávidět ho, to); (hledat, dostat) něco na zub ((dobrého) k jídlu ap.); oko za oko, zub za zub (pořek.) (oplácí se stejným); po zuby ozbrojený (voják) (mnoha zbraněmi); procedit něco mezi zuby (říci nejasně, neochotně, opovržlivě); vynést někoho v zubech (vyhodit ho); (projevuje se na tom) zub času (stárnutí, chátrání ap.); (držet se, bránit se) zuby nehty (úsporně, vší silou);
Meaning 1
tvrdý útvar v čelisti sloužící ke kousání a k rozmělňování potravy
Meaning 2
část něčeho připomínající tvarem zub 1
Meaning 3
vrub (na ostří)