Czech

osvědčit

verb (dokonavý)

Grammar details: vid dokonavý

	singular	plural
1. person	osvědčím	osvědčíme
2. person	osvědčíš	osvědčíte
3. person	osvědčí	osvědčí
imperative	osvědči; osvědč	osvědčete; osvědčte
participle active	osvědčil
participle pasive	osvědčen
Präsenspartizip masculine	osvědčiv	osvědčivše
Präsenspartizip feminine, neuter	osvědčivši	osvědčivše
verbal substantive	osvědčení

Style details: knižní výraz knižní výraz

dokázat 2, prokázat 1

prokázat 1

dokázat 2

dokázat (meaning 2)

dát najevo, projevit

projevit