Czech
dovolit
verb (dokonavý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1. person | dovolím | dovolíme |
| 2. person | dovolíš | dovolíte |
| 3. person | dovolí | dovolí |
| imperative | dovol | dovolte |
| participle active | dovolil | |
| participle pasive | dovolen | |
| Präsenspartizip masculine | dovoliv | dovolivše |
| Präsenspartizip feminine, neuter | dovolivši | |
| verbal substantive | dovolení | |
❝
Meaning 1
dát svolení, souhlas
Synonyms:
připustit (meaning 1)
dát (meaning 3)
povolit (meaning 2)
Example sentences:
❝Přesto se otec dvou dětí po necelém měsíci hlásí do boje, pokud mu to lékaři dovolí.
❝Dovolte otázku, když si jdete koupit rohlík, prověřujete předtím sociální program pekárny, která je jeho dodavatelem?
❝Dokonce nám počasí dovolí i posedět u ohně, jen je ukrutná zima.
❝Dovolte, co je to ten oheň?