Tschechisch
infix
Nomen (der)
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| Nominative | infix | infixy |
| Akkusativ | infixu | infixů |
| Dativ | infixu | infixům |
| Genitiv | infix | infixy |
| Vokativ | infixe | infixy |
| Lokativ | infixu | infixech |
| Instrumentalis | infixem | infixy |
Styl. Anmerkung: Význam 2 vázán pouze na některé popisy češtiny a jejich pojmový aparát.
professioneller Ausdruck
Bedeutung 1
Linguistik
derivační nebo flektivní morfém vkládaný do kořene nebo kmene
Beispielsätze:
Kupříkladu babylonské slovo wardum je otrok, vložením infixu at – wardatum získáme slovo označující otrokyni.
Z <i>dúti </i>je po infixu <i>dunúti</i>, jako z <i>plýti</i> je <i>plynúti</i> a <i>plývati</i>, viz dále.
Bedeutung 2
Linguistik
morfém bez vlastního významu, s funkcí spojovací, např. mezi kmenem a příponou
Beispielsätze:
Zde slouží infix jako spojovací prvek mezi dvěma morfémy.
Bedeutung 3
Informatik
zápis výrazu, ve kterém se operátory objevují mezi příslušnými operandy
Beispielsätze:
Notace pomocí infixu je nejběžnější způsob matematického zápisu.
Na rozdíl od většiny podobných programů počítá v infixu a umí počítat s matematickými konstantami a i iracionálními čísly.