Czech
infix
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | infix | infixy |
| genetive | infixu | infixů |
| dative | infixu | infixům |
| accusative | infix | infixy |
| vocative | infixe | infixy |
| locative | infixu | infixech |
| instrumental | infixem | infixy |
Style details: Význam 2 vázán pouze na některé popisy češtiny a jejich pojmový aparát.
technical term
Meaning 1
linguistics
derivační nebo flektivní morfém vkládaný do kořene nebo kmene
Example sentences:
Kupříkladu babylonské slovo wardum je otrok, vložením infixu at – wardatum získáme slovo označující otrokyni.
Z <i>dúti </i>je po infixu <i>dunúti</i>, jako z <i>plýti</i> je <i>plynúti</i> a <i>plývati</i>, viz dále.
Meaning 2
linguistics
morfém bez vlastního významu, s funkcí spojovací, např. mezi kmenem a příponou
Example sentences:
Zde slouží infix jako spojovací prvek mezi dvěma morfémy.
Meaning 3
informatics
zápis výrazu, ve kterém se operátory objevují mezi příslušnými operandy
Example sentences:
Notace pomocí infixu je nejběžnější způsob matematického zápisu.
Na rozdíl od většiny podobných programů počítá v infixu a umí počítat s matematickými konstantami a i iracionálními čísly.