Checo
dosvědčit
verbo (perfectivo)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1.ª persona | dosvědčím | dosvědčíme |
| 2.ª persona | dosvědčíš | dosvědčíte |
| 3.ª persona | dosvědčí | dosvědčí |
| imperativo | dosvědči; dosvědč | dosvědčete; dosvědčte |
| participio activo | dosvědčil | |
| participio pasivo | dosvědčen | |
| participio presente masculino | dosvědčiv | dosvědčivše |
| participio presente femenino y neutro | dosvědčivši | |
| sustantivo verbal | dosvědčení | |