čeština
kouřit
sloveso (nedokonavé)
| jednotné číslo | množné číslo | |
|---|---|---|
| 1. osoba | kouřím | kouříme |
| 2. osoba | kouříš | kouříte |
| 3. osoba | kouří | kouří |
| rozkazovací způsob | kuř | kuřte |
| příčestí činné | kouřil | |
| příčestí trpné | kouřen | |
| přechodník, m. | kouře | kouříce |
| přechodník, ž. + s. | kouříc | |
| verbální substantivum | kouření | |
Význam 2
vydávat páru, mlhu
Příklady:
Sedlák Moutelík právě zasedl s rodinou k obědu – v talířích kouřila nudlová polévka.