Tschechisch

kouřit

Verb (imperfektiv)

	Singular	Plural
1. Person	kouřím	kouříme
2. Person	kouříš	kouříte
3. Person	kouří	kouří
Imperativ	kuř	kuřte
Partizip aktiv	kouřil
Partizip passiv	kouřen
Transgressiv masculinum	kouře	kouříce
Transgressiv femininum und neutrum	kouříc	kouříce
Verbalsubstantiv	kouření

vydávat kouř

dýmat (Einzelheite 1)

čadit (Einzelheite 1)

čoudit

Uhlí bylo přes zimu venku, velmi špatně hořelo, kamna kouřila.

ČZJ

Einzelheite 1

vydávat páru, mlhu

Sedlák Moutelík právě zasedl s rodinou k obědu – v talířích kouřila nudlová polévka.

ČZJ

Einzelheite 1

vdechovat a vydechovat kouř z doutnajícího tabáku; být kuřákem

Několik žen v pyžamech a županech chodilo po chodbě a kouřilo nad kovovým stojanovým popelníkem.

V České republice kouří přibližně čtvrtina dospělé populace.

ČZJ

Einzelheite 1