čeština
kouřit
sloveso (nedokonavý)
| jednotné číslo | množné číslo | |
|---|---|---|
| 1. osoba | kouřím | kouříme |
| 2. osoba | kouříš | kouříte |
| 3. osoba | kouří | kouří |
| rozkazovací spôsob | kuř | kuřte |
| príčastie činné | kouřil | |
| príčastie trpné | kouřen | |
| prechodník, m. | kouře | kouříce |
| prechodník, ž. + s. | kouříc | |
| verbálne substantívum | kouření | |
❝
Význam 2
vydávat páru, mlhu
Príklady použitia:
❝Sedlák Moutelík právě zasedl s rodinou k obědu – v talířích kouřila nudlová polévka.