Czech
odmítnout
verb (dokonavý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1. person | odmítnu | odmítneme |
| 2. person | odmítneš | odmítnete |
| 3. person | odmítne | odmítnou |
| imperative | odmítni | odmítněte |
| participle active | odmítl | |
| participle pasive | odmítnut | |
| Präsenspartizip masculine | odmítnuv | odmítnuvše |
| Präsenspartizip feminine, neuter | odmítnuvši | |
| verbal substantive | odmítnutí | |
Meaning 1
projevit rozhodnutí neposkytnout (něco žádaného)
Synonyms:
odepřít (meaning 1)
Example sentences:
Jelikož odmítl zaplatit pokutu, bude jeho přestupek projednán u správního orgánu města.
Na naše pracoviště často přicházejí nemocní, jimž jinde již odmítli pomoci, a berou nás jako poslední naději pro záchranu končetiny.
Meaning 2
projevit rozhodnutí nepřijmout (něco nabízeného)
Example sentences:
Z jakého důvodu může člověk odmítnout dar 200 000 Kč na pomoc dětem v dětských domovech, je mi tedy záhadou.
Chtěl mi vrátit peníze, ale odmítla jsem to.
Před sezónou odmítl jít do Sparty a zakotvil ve svém „rodném“ Baníku.
Meaning 3
prohlásit za nesprávné
Synonyms:
zamítnout (meaning 2)
Example sentences:
Kamerunská vláda odmítla obvinění ze strany Rovníkové Guineje, že kamerunská armáda napadla její území.
Spojené státy odmítly výsledky ukrajinských voleb.
No public translations in this meaning available.
No public translations in this meaning available.