čeština
osvědčit
sloveso (dokonavé)
Gram. poznámka: vid dokonavý
| jednotné číslo | množné číslo | |
|---|---|---|
| 1. osoba | osvědčím | osvědčíme |
| 2. osoba | osvědčíš | osvědčíte |
| 3. osoba | osvědčí | osvědčí |
| rozkazovací způsob | osvědči; osvědč | osvědčete; osvědčte |
| příčestí činné | osvědčil | |
| příčestí trpné | osvědčen | |
| přechodník, m. | osvědčiv | osvědčivše |
| přechodník, ž. + s. | osvědčivši | |
| verbální substantivum | osvědčení | |
Styl. poznámka: knižní výraz knižní výraz
Význam 2
dát najevo, projevit
Synonyma:
projevit