čeština
osvědčit
sloveso (dokonavý)
Gram. poznámka: vid dokonavý
| jednotné číslo | množné číslo | |
|---|---|---|
| 1. osoba | osvědčím | osvědčíme |
| 2. osoba | osvědčíš | osvědčíte |
| 3. osoba | osvědčí | osvědčí |
| rozkazovací spôsob | osvědči; osvědč | osvědčete; osvědčte |
| príčastie činné | osvědčil | |
| príčastie trpné | osvědčen | |
| prechodník, m. | osvědčiv | osvědčivše |
| prechodník, ž. + s. | osvědčivši | |
| verbálne substantívum | osvědčení | |
Štyl. poznámka: knižní výraz knižní výraz
Význam 2
dát najevo, projevit
Synonymá:
projevit