Czech
ďábel
noun (masculinum)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | ďábel | ďábli; ďáblové |
| genetive | ďábla | ďáblů |
| dative | ďáblovi; ďáblu | ďáblům |
| accusative | ďábla | ďábly |
| vocative | ďáble | ďábli; ďáblové |
| locative | ďáblovi; ďáblu | ďáblech |
| instrumental | ďáblem | ďábly |
Meaning 1
religion
nadpřirozená bytost nepřátelská člověku, v úloze pokušitele a svůdce, zosobněné zlo, původně protivník, odpůrce Boha
Synonyms:
satan (meaning 1)
Example sentences:
Bůh stvořil vše s dobrou přirozeností, ďábel se stal zlým svým vlastním rozhodnutím.
Nešťastný kněz byl obviněn z paktování s ďáblem.