Checo
balamutit
verbo (imperfectivo)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1.ª persona | balamutím | balamutíme |
| 2.ª persona | balamutíš | balamutíte |
| 3.ª persona | balamutí | balamutí |
| imperativo | balamuť | balamuťte |
| participio activo | balamutil | |
| participio pasivo | balamucen | |
| participio presente masculino | balamutě | balamutíce |
| participio presente femenino y neutro | balamutíc | |
| sustantivo verbal | balamucení | |
expresión expresiva