Checo
kouřit
verbo (imperfectivo)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| 1.ª persona | kouřím | kouříme |
| 2.ª persona | kouříš | kouříte |
| 3.ª persona | kouří | kouří |
| imperativo | kuř | kuřte |
| participio activo | kouřil | |
| participio pasivo | kouřen | |
| participio presente masculino | kouře | kouříce |
| participio presente femenino y neutro | kouříc | |
| sustantivo verbal | kouření | |
❝
Significado 2
vydávat páru, mlhu
Ejemplos:
❝Sedlák Moutelík právě zasedl s rodinou k obědu – v talířích kouřila nudlová polévka.